Závěti a další právní jednání pro případ smrti

Nový občanský zákoník rozšířil škálu právního jednání, které může člověk pro případ své smrti učinit. Pořízeními pro případ smrti jsou dědická smlouva, závěť a dovětek. Stejnou formu, jaká je vyžadována pro závěť, musí mít i prohlášení o vydědění potomka.

Obecně platí, že v případě smrti člověka se při dědění postupuje podle zákonné dědické posloupnosti, kterou vymezuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1635 až § 1640. Dědí se v šesti zákonných dědických třídách, přičemž dědicové bližší třídy vždy vylučují dědice třídy vzdálenější:

 

§ 1635 - První třída dědiců

(1) V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.

(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.

 

§ 1636 - Druhá třída dědiců

(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

(2) Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.

 

§ 1637 - Třetí třída dědiců

(1) Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

(2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

 

§ 1638 - Čtvrtá třída dědiců

Nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele.

 

§ 1639 - Pátá třída dědiců

(1) Nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá.

(2) Nedědí-li jednotlivý člen dvojice, připadne uvolněná osmina druhému členu. Nedědí-li dvojice, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Nedědí-li ani jedna dvojice téže strany, připadá dědictví dvojicím druhé strany ve stejném poměru, v jakém se dělí o polovinu dědictví, která jim připadá přímo.

 

§ 1640 - Šestá třída dědiců

(1) Nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem.

(2) Nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti.

 

Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadá dědictví státu.

 

Právní jednání pro případ smrti má pak své místo především tam, kde si pořizovatel přeje, aby se dědilo jiným způsobem, než jak vymezuje zákonná dědická posloupnost, či tam, kde pořizovatel žádné zákonné dědice nemá.

 

V širším slova smyslu lze do této skupiny právního jednání zařadit i povolání vykonavatele závěti či správce pozůstalosti.

 

1. Závěť

Závěť je zdaleka nejfrekventovanějším pořízením pro případ smrti. Jejím prostřednictvím pořizovatel určuje osobu či osoby, které chce, aby po něm dědily. Závěť má tedy smysl vždy tehdy, chce – li její pořizovatel, aby po něm dědil někdo jiný, než jeho zákonný dědic. Lze doporučit, aby se především ti, kteří nemají manžela nebo děti informovali u notáře o tom, kdo po nich bude ze zákona dědit, a případně zvážili, zda nepořídit o svém majetku závětí. Nutno podotknout, že v oblasti dědického práva je snad ještě více než v jiných oblastech práva u veřejnosti rozšířena celá řada zcela mylných informací a právních pověr. Spolehlivý rozbor dědického nástupnictví se zohledněním všech významných skutečností (jako je například možnost započtení darů atp.) nelze získat jinak, než osobní konzultací s notářem.

 

Závěť i listinu o vydědění může pořizovatel kdykoliv, až do konce svého života, zrušit.

Pokud pořizovatel sepíše listinu formou notářského zápisu, učiní maximum proto, aby s jeho pozůstalostí bylo naloženo podle jeho vůle. Originál závěti sepsané notářem zůstává uložen ve sbírce notářských zápisů a údaj, že závěť byla sepsána, zapíše notář do Evidence právních jednání pro případ smrti, vedené Notářskou komorou České republiky.  Na rozdíl od soukromoprávní závěti tak lze prakticky vyloučit, že by existence závěti nevyšla po úmrtí jejího pořizovatele najevo.

2. Dědická smlouva

Staronovým institutem našeho právního řádu je dědická smlouva. Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti - čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná pro zvlášť projevenou vůli zůstavitele. Dědická smlouva musí mít formu veřejné listiny, musí ji tedy sepsat notář. Na rozdíl od závěti není zrušení dědické smlouvy ponecháno pouze na vůli zůstavitele, lze ji zrušit pouze v součinnosti se smluvní stranou či stranami.

3. Dovětek

Dovětkem se neurčuje dědic; pořizovatel může dovětkem zřídit odkaz, zatížit dědice či odkazovníka příkazem, či omezit jej podmínkou.

4. Odkaz

Odkaz jeho pořizovatel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Praktické využití odkazů je zejména tam, kde chce pořizovatel nařídit dědici, aby jiné osobě odevzdal nějakou konkrétní věc náležející do pozůstalosti, případně jí vyplatil nějakou konkrétní částku. Odkazovník je v postavení dědicova věřitele a své právo může vůči němu uplatnit mimo řízení o pozůstalosti. Odkazovník se na rozdíl od dědice nepodílí na odpovědnosti za zůstavitelovy dluhy.

5. Prohlášení o vydědění

Prohlášení o vydědění sepisuje pořizovatel tehdy, pokud chce vyloučit potomka z jeho práva na povinný díl z pozůstalosti. Povinný díl z pozůstalosti představuje minimální nárok každého potomka vůči zůstaviteli a je vyplácen v penězích. U zletilého potomka činí povinný díl čtvrtinu jeho zákonného podílu, u nezletilého potomka pak tři čtvrtiny jeho zákonného podílu. K vydědění musí být naplněny zákonem stanovené důvody vydědění. Záměr vydědit potomka je vhodné důsledně zvážit a konzultovat jej s notářem; ne každý, byť vážný rodinný spor zakládá důvodnost vydědění a důsledky nevhodného vydědění se mohou v konečném důsledku i obrátit proti závětnímu dědici.

6. Povolání vykonavatele závěti a správce pozůstalosti

Zůstavitel může závětí povolat vykonavatele závěti a případně určit, jaké má povinnosti a zda a jak bude odměňován. Vykonavatel dohlíží na náležité splnění poslední vůle. Vykonavatel může dávat pokyny správci pozůstalosti, který se jimi musí řídit.

Správce pozůstalosti po smrti zůstavitele samostatně obstarává správu majetku až do pravomocného skončení řízení o pozůstalosti. Zákon vyžaduje pro povolání správce pozůstalosti formu notářského zápisu. Správce dědictví má svůj význam zejména tehdy, pokud dochází k dědění majetku, podléhajícímu rychlé zkáze, či majetku, který vyžaduje soustavnou odbornou péči. Je namístě o něm uvažovat zejména tehdy, pokud pořizovatel vlastní například obchodní závod, či podniká jinou formou a všude tam, kde narušení provozu může způsobit újmu. 

Konkrétní dotazy Vám rádi zodpovíme.